Kapitola: Panenky bez tváře – panenka POMÁHÁ
Dovolte mi dnes… sdílet radost. Neskrývanou. Nefiltrovanou.
Dnes nejsem panenka bez tváře.
I když často nosím mlčení jako svůj oděv a můj úsměv se učí znovu dýchat.
I když občas vypadám jako bych se složila ve výloze světa.
I když můj svět je naruby a někdy spíš koláž než celek.
Ale právě ta nesourodost je krása.
Dovolím si zaznamenat – ten okamžik, kdy jsem živá. Protože i NĚMÝ příběh může mluvit. I bez hlasu se dá KŘIČET.
Já(ja)&TyTaky
