Olej na plátně 120×100
Obraz Holubí letka vznikl z fascinace figurami, které stojí někde mezi člověkem a symbolem. Holubí hlava je zde záměrně stylizovaná mimo realitu. Nejde mi o popis skutečného ptáka, ale o znak, který nese význam i bez potřeby tváře, jak je v mé tvorbě zvykem.
Pojem „holubí letka“ jsem si vypůjčila z českého kulturního slovníku. V původním významu označoval skupinu novinářů, většinou už v důchodovém věku, kteří podle pana Holuba dokonale ovládali mapu tehdejších tiskových konferencí i rautů. Nešlo o aktivní reportéry, ale o zkušené matadory mediální scény, kteří si v pozdější fázi života ponechali tu část profese: společenská setkání a atmosféru akcí. Jejich „nálety“ byly připomínkou kulturního koloritu své doby. Dnes je výraz „holubí letka“ spíš symbolem než skutečností. Stejně jako rčení „být v čudu“, které vzniklo úplně jinak. (A ano, ČUD opravdu existoval a úspory tehdy zmizely úplně a navždy.) V mém obraze už nejde o novináře, rauty ani o konkrétní lidi. Jde o metaforu. Bytost, která stojí mimo realitu, a přesto nám nastavuje malé zrcadlo. Možná připomíná, že některé fenomény se ze společnosti nikdy úplně nevytratí, jen změní podobu, stejně jako výrazy, které přežijí svou dobu.
Holubí letka není komentářem současnosti. Je to tichý úsměv nad tím, jak se svět mění, a jak se zároveň nemění vůbec.
Já(ja) & TyTaky
