PORTRÉTY DUŠE
Portréty duší maluji a tvořím,
tvorbou svou zdi v mysli bořím.
Ty portréty jsou bez tváří,
přesto se obraz rozzáří.
Zjeví se úsměv bez úsměvu,
a zmizí stín plný hněvu.
Každý spatří duši svou,
silnou či bolem ohnutou.
Maluji to zrcadlení,
k pobavení i k zamyšlení.
Anebo, pokud chceš,
odhalíš v nich pravdu nebo lež.
Portréty duší nejsou pouhým zobrazením vnější podoby člověka, ale odrazem jeho vnitřního světa. Skutečné jádro člověka často zůstává skryté za fyzickým vzhledem. Při hlubším pohledu můžeme objevovat mnohem víc než jen to, co se nám na první pohled jeví.
Bořením zdí v srdcích, začínáme chápat, že tyto bariéry si vytváříme sami, abychom se chránili před bolestí, zklamáním nebo nepochopením. Tato ochrana nás však také odděluje od pravého poznání sebe sama. Jakmile jsou tyto pomyslné zdi zbořeny, začínáme vidět skutečné emoce a pravdu o sobě.
Když zmizí „škleb plný hněvu“ a místo něj se objeví „úsměv bez úsměvu“, dochází k proměně. Tento úsměv nemusí být v tradičním smyslu radostný, ale symbolizuje přijetí a pochopení vlastní podstaty. Je to přijetí našich silných i slabých stránek, smutku i radosti.
Někdy může pravda, kterou odhalíme, být nepříjemná. Můžeme zjistit, že jsme si lhali, abychom se ochránili. Ale jakmile se postavíme tváří v tvář vlastní pravdě, začneme skutečně růst.
Tento proces introspekce a sebezkoumání je klíčový. Nabádá nás k tomu, abychom se nebáli podívat hlouběji do svého nitra, odhalit pravdu a zbavit se iluzí, které nás omezují. Je to cesta k sebeuvědomění, která nám umožňuje vidět sebe i svět kolem nás v novém světle.
Já (ja) & TyTaky