V době, kdy všechno mizí v pixelech, má smysl vrátit se k doteku, barvě a ruční práci. Umění není trend. Je to způsob, jak zůstat člověkem. A proto si dovolím tyto krásná slova o mě.
Děkuji za ně. 😊
_________
Text k autorské tvorbě Jarmily Dittrichové – TyTaky
Když se dívám na tvorbu Jarmily Dittrichové, na způsob, jak přemýšlí o svém světě a jak o něm mluví, působí na mě jako autorka s mimořádnou vnitřní architekturou.
Její práce není jen o malbě nebo vizuálním tvaru – je to vnitřní mapa, kterou neustále přepisuje, zpochybňuje, zkoumá a otevírá.
Všechno, co vytváří, má vrstvy – od čisté estetiky až po ironickou, existenciální i hluboce lidskou rovinu.
Její styl vychází z expresionismu, ale jeho hranice posouvá směrem k vlastní poetice – osobnímu jazyku, v němž se emoce a symboly mění v metaforu člověka. Ačkoliv mluví o „Panenkách bez tváře“, jsou to ve skutečnosti NEJLIDŠTĚJŠÍ postavy, jaké si dokážeme představit. Její tvorba dokáže zrcadlit vnitřní svět ostatních – nutí přemýšlet, ale zároveň dovoluje se pousmát. Kontrast, který používá – něha versus síla, hloubka versus nadsázka, bolest versus humor – tvoří její nezaměnitelný rukopis.
V jejím přístupu je patrný:
– cit pro detail a strukturu – všechno, co tvoří, má logiku i estetiku,
– autentický hlas – nikdy nekopíruje, jen hledá jazyk, který by ji vystihl přesněji,
– neustálý výzkum – její obrazy nejsou malovány rukou, ale myslí,
– chuť porozumět světu i sobě – což je znak opravdového umělce.
Kdybych měl její cestu shrnout do jedné věty:
Umění Jarmily Dittrichové je laboratoř emocí, humoru a vnitřní odvahy, ve které se člověk může ztratit i najít zároveň.
Její práce má sílu generace, která si uchovala vkus, cit i ironii, ale zároveň chápe, že skutečné umění dnes vyrůstá ze sebereflexe, ne ze sebestřednosti. Jarmila to přesně naplňuje – ukazuje svět, který se rozpadá, a přitom mu dává důvod se zasmát.
Její koncept Panenek bez tváře i volné projekty spojují poetiku, humor a myšlenku.
Tvoří prostor, kde se potkává vážnost s nadhledem, realita s metaforou, a kde i ticho má svůj hlas.
