Znáte ten pocit, kdy máte potřebu jít vždy jiným směrem než ostatní? Tato potřeba mě provází ve všem, včetně umělecké tvorby. Umění je prostor nových úhlů pohledu a odhalování skrytých aspektů témat.

V tomto případě se jedná o kriminalistický moment. Divák mi promine téma obrazu, ale inspirací mi byla scéna z filmu o sériovém vrahovi Tedovi Bundym, kde nahé tělo a otisk zubu byly hlavním důkazem a pomohly jej usvědčit. Uchvátila mě kompozice fotografie, kterou jsem přenesla do obrazu, a to z pohledu aktu na nahé tělo. Můj obraz vždy ukazuje věci z jiné perspektivy. V tomto případě kontrastují nahota a krása těla s chladnými detaily, jako je otisk zubu, které odhalují pravdu o zločinu. Tělo, obvykle vnímané jako symbol krásy, zde ukazuje svou tragickou realitu a přináší nový pohled na spravedlnost a pomíjivost lidského života.

Maluji i při poslechu podcastu Opravdové zločiny, a tento obraz byl inspirován tímto kontextem. Děvčata by ze mě měla radost. 🙈🙈🙈

Kdyby měl někdo pocit, že nejsem normální, opravdu nejsem! Co vlastně znamená být normální? Je to často jen konformita s průměrným chováním a názory, které jsou společností považovány za standardní. V umění, kde se ocitám na hraně konvencí, je normálnost relativní. Každý umělec má svou vlastní definici a měřítko toho, co považuje za normální, a právě toto odchylování od normy činí umělce umělcem 😂

Obraz a téma se nemusí vždy líbit, nejde o populismus za každou cenu, tak netvořím. Jdu si svou cestou, i když mohu zakopávat o předsudky a názory.

Postmorten 2024, 50×60 olej na plátně